Jaká je pravděpodobnost dvojčat při umělém oplodnění a co ji ovlivňuje?

Ještě před několika lety byla vícečetná těhotenství při IVF výrazně běžnější než dnes. Přístup reprodukčních klinik se ale postupně změnil a většina z nich dnes preferuje transfer jednoho kvalitního embrya. Pravděpodobnost dvojčat je přesto stále vyšší než při přirozeném početí, a to jak u dvojvaječných, tak u jednovaječných dvojčat.

Jak vznikají dvojvaječná dvojčata při IVF?

Dvojvaječná dvojčata vznikají tehdy, když se v děloze uchytí dvě různá embrya. Každé má vlastní genetickou výbavu, může mít jiné pohlaví a vyvíjí se zcela samostatně. Geneticky jsou si podobná stejně jako běžní sourozenci.

Právě tento typ je při IVF nejčastější. Riziko jejich vzniku roste hlavně tehdy, když jsou při embryotransferu přenesena dvě embrya současně. V minulosti bylo přenášení více embryí běžnou praxí, protože zvyšovalo šanci na úspěšné uchycení alespoň jednoho z nich.

Dnes se ale stále častěji využívá takzvaný eSET, tedy přenos jediného embrya. Přenos více embryí totiž nezvyšuje úspěšnost léčby tak výrazně, jak se dříve předpokládalo, zároveň ale významně zvyšuje riziko vícečetného těhotenství.

 

 

Lékař ale může transfer dvou embryí doporučit i dnes, nejčastěji u žen vyššího věku nebo po opakovaných neúspěšných cyklech. Vždy jde ale o individuální rozhodnutí, které s sebou nese vědomí vyšší zátěže pro organismus.

Kdy vznikají jednovaječná dvojčata?

Jednovaječná dvojčata mají jiný původ než dvojvaječná. Do dělohy je přeneseno jedno embryo, které se v určité fázi vývoje samo rozdělí na dvě části. Výsledkem jsou dvě geneticky totožné děti stejného pohlaví, které lidé někdy nedokážou rozlišit ani v dospělosti.

Proč k takovému rozdělení dochází, není dodnes zcela objasněno. Při IVF se jednovaječná dvojčata vyskytují o něco častěji než při přirozeném početí. Jako možná příčina se uvádí prodloužená kultivace embryí nebo metody jako asistovaný hatching, ačkoli studie zatím nepřinesly jednoznačné závěry.

Kdy se poznají dvojčata?

Definitivní odpověď přináší první ultrazvuk, který se obvykle provádí mezi 6. a 12. týdnem těhotenství. Lékař sleduje počet gestačních váčků a srdeční akci. Dva pulzy znamenají dvojčetné těhotenství.

Zároveň je v tuto chvíli klíčové zjistit, zda plody sdílejí placentu a plodové obaly. Na tom totiž závisí nejen způsob dalšího sledování, ale i to, jaká rizika budou lékaři v průběhu těhotenství hlídat.

Jednovaječná dvojčata: rizika a možné komplikace

Vícečetné těhotenství obecně nese vyšší rizika. Patří mezi ně zejména předčasný porod, nižší porodní váha nebo těhotenská cukrovka. U jednovaječných dvojčat navíc záleží na tom, zda sdílejí placentu.

Pokud mají obě děti jednu společnou placentu, takzvanou monochoriální, přibývá riziko fetofetálního transfuzního syndromu. V placentě jsou cévní propojení, skrze která může krev proudit mezi plody nerovnoměrně. Jedno dítě pak dostává méně krve a živin než druhé, což může ohrozit vývoj obou. Syndrom se nejčastěji projeví kolem 20. týdne těhotenství a vyžaduje pečlivé sledování.

Právě proto moderní reprodukční medicína vícečetným těhotenstvím raději předchází, než se s nimi vyrovnává zpětně.

Cílem je zdravé těhotenství

Dnešní IVF metody umožňují embryologům vybrat jedno embryo s co nejvyšší šancí na úspěch. Velkou roli hraje precizní kultivace, moderní inkubátory i preimplantační genetické testování (PGT), díky kterému lze ještě před transferem zjistit, zda má embryo správný počet chromozomů.

Cílem moderní asistované reprodukce proto není jen těhotenství jako takové, ale zdravé těhotenství s co nejmenším rizikem pro ženu i dítě. A právě v tom tkví hlavní důvod, proč se kliniky stále více přiklánějí k přenosu jediného embrya.

Zdroje: