Vrozené vývojové vady dělohy a jejich vliv na plodnost

Děloha (latinsky uterus) je pro těhotenství klíčová. Pokud má neobvyklý tvar nebo není její dutina správně vyvinutá, mohou nastat potíže jak s otěhotněním, tak s donošením dítěte. Přesto platí, že vrozená vada dělohy neznamená automaticky konec nadějí. Možností, jak situaci řešit, je dnes celá řada.

Jak vznikají vrozené vady dělohy

Děloha se v průběhu nitroděložního vývoje tvoří ze dvou trubicovitých struktur, tzv. Müllerových vývodů. Ty se postupně přiblíží k sobě, spojí a vytvoří jednu společnou dutinu. Pokud tento proces neproběhne správně, může vzniknout vrozená vývojová vada dělohy. 

Závažnost odchylek se velmi liší. Některé ženy o své vadě nevědí roky, jiné se s ní potýkají ve formě opakovaných potratů, předčasných porodů nebo problémů s otěhotněním. Diagnóza proto často přichází až při pátrání po příčině těchto obtíží.

 

 

Jak se vada diagnostikuje

Současná gynekologie nabízí možnosti, jak děložní dutinu i celkový tvar dělohy zobrazit velmi přesně. Nejčastěji se využívá 3D ultrazvuk nebo magnetická rezonance, které poskytnou podrobný pohled na strukturu dělohy zevnitř i zvenčí. 

Dalším užitečným vyšetřením je hysterosalpingografie, tedy rentgenové vyšetření, při kterém se do děložní dutiny vstříkne kontrastní látka a zobrazí se její tvar i průchodnost vejcovodů. Součástí diagnostiky bývá také sonohysterografie, při níž se do dělohy vstříkne fyziologický roztok, který dutinu rozevře a umožní její přesnější zobrazení při ultrazvuku.

Na základě výsledků lze určit konkrétní typ odchylky a doporučit další postup.

Děložní přepážka (uterus septus)

Nejčastější vrozenou vadou dělohy je přítomnost přepážky uvnitř děložní dutiny, odborně označované jako uterus septus. Zvenčí přitom děloha vypadá zcela normálně, odchylka je ukrytá uvnitř. Přepážka může být jen částečná, kdy rozděluje dutinu jen z části, nebo úplná, kdy sahá až k děložnímu hrdlu.

K otěhotnění obvykle dochází bez větších potíží. Komplikace ale mohou nastat v momentě, kdy se embryo pokusí uhnízdit. Tkáň přepážky má chudší prokrvení než okolní stěna dělohy, a embryo tak nemusí najít vhodné podmínky pro další vývoj. Výsledkem mohou být opakované časné potraty, někdy ještě dříve, než žena vůbec zjistí, že je těhotná.

Dobrou zprávou je, že tato vada patří mezi nejlépe řešitelné. Přepážku lze odstranit miniinvazivním zákrokem zvaným hysteroskopie. Lékař při tomto šetrném výkonu zavede tenký optický přístroj přes děložní hrdlo přímo do dělohy, kde přepážku bezpečně odstraní. Zákrok se provádí ambulantně nebo s krátkou hospitalizací a žena se obvykle rychle zotavuje.

Dvě oddělené dělohy (uterus didelphys)

Pokud se Müllerovy vývody nespojí vůbec, žena má místo jedné dělohy dvě samostatné, každou se svým vlastním hrdlem. Tento stav se označuje jako uterus didelphys, někdy také uterus duplex. Někdy bývá přítomná i přepážka v pochvě. Jde o vzácnější vadu, která se může kombinovat s dalšími vrozenými odchylkami.

Chirurgické řešení se u tohoto typu vady neprovádí. Otěhotnění je možné přirozenou cestou, těhotenství je ale potřeba pečlivě sledovat. Menší prostor v děložní dutině může zvyšovat riziko předčasného porodu nebo nesprávnou polohu plodu před porodem. 

Dvojrohá děloha (uterus bicornis)

U dvojrohé dělohy se Müllerovy vývody spojí jen částečně. Děložní dutina je pak rozdělena do dvou rohů a děloha má při pohledu zvenčí typický tvar srdce. Rozlišujeme přitom dvě varianty: dělohu se dvěma plně oddělenými dutinami a společným hrdlem, nebo dělohu s jedním hrdlem a dvěma dutinami spojenými v dolní části.

I zde je otěhotnění přirozenou cestou možné. Těhotenství však bývá rizikovější, zejména kvůli omezenému prostoru pro rostoucí plod. Pravidelné sledování v průběhu těhotenství je proto klíčové.

Operační řešení se u uterus bicornis volí jen výjimečně a individuálně, vždy záleží na konkrétní situaci a zkušenostech pracoviště.

Jednorohá děloha (uterus unicornis)

Méně známou, ale klinicky významnou vadou je situace, kdy se vyvine pouze jeden Müllerův vývod. Děloha je pak menší a má jen jednu dutinu otočenou na jednu stranu. Na straně nevyvinutého vývodu může chybět vejcovod nebo být přítomen jen jeho zakrnělý zbytek, který někdy způsobuje bolesti a vyžaduje chirurgické ošetření.

Tato vada s sebou nese vyšší riziko mimoděložního těhotenství (kdy se embryo uhnízdí ve vejcovodu místo v děloze), potratu i předčasného porodu. Těhotenství u žen s jednorohou dělohou patří mezi riziková a vyžaduje důsledné sledování.

Vyklenutí děložního dna (uterus arcuatus)

Na pomezí normy a vady stojí mírné vyklenutí děložního dna dovnitř dutiny. Jde o nejméně závažnou odchylku, která je v mnoha případech považována za přirozenou variantu bez klinického dopadu. Klinický význam tohoto nálezu je předmětem odborných diskusí a většina žen s ním otěhotní a donosí zdravé dítě bez jakýchkoliv komplikací.

Vada dělohy nezavírá dveře k mateřství

U části vad není léčba vůbec nutná a stačí pravidelné kontroly a pečlivé sledování v průběhu těhotenství. Jiné, jako je děložní přepážka, lze řešit chirurgicky s dobrými výsledky.

Přístup je vždy individuální a závisí na konkrétním typu problému a plánech ženy ohledně těhotenství. Současná gynekologie a reprodukční medicína dnes dokážou pomoci i ženám se složitějšími vrozenými vadami dělohy a výrazně zvýšit šanci na úspěšné těhotenství.

Zdroje: