Nejčastější mýty o „dětech ze zkumavky“

Děti počaté díky umělému oplodnění a asistované reprodukci prostřednictvím moderních IVF metod reprodukční medicíny, nebo také lidově „děti ze zkumavky“, byly vždy v drobnohledu lékařů i svého okolí. V současnosti dosáhla celosvětová neplodnost takové míry, že byla zařazena mezi civilizační choroby, a způsoby, jak otěhotnět díky umělému oplodnění, už nejsou ničím výjimečným. Naopak, v populaci už nejsou děti počaté asistovanou reprodukcí ničím zvláštním. I přesto však v této oblasti panuje stále řada mýtů. Mezi ty nejčastější patří názory, že děti „ze zkumavky“ jsou neduživé a hrozí jim vyšší riziko nejrůznějších onemocnění a genetických vad nebo že umělé oplodnění automaticky znamená vícečetné těhotenství. Mnoho renomovaných lékařů a odborných studií ale ukazuje na pravý opak. 

Umělé oplodnění jako odpověď na neduhy moderní doby

Lékaři, gynekologové a odborníci z oboru IVF už dlouhodobě varují, že neplodnost představuje v současné době poměrně velký zdravotní problém. Téměř každý pátý pár má potíže s početím a to i v produktivním věku. Podle dlouhodobé studie odborníků na reprodukční medicínu z prestižní švédské univerzity v Uppsale tvoří děti počaté prostřednictvím umělého oplodnění nezanedbatelné procento populace. 

Vzhledem k tomu, že reprodukční medicína je oproti ostatním lékařským oborům poměrně nový směr, odborníci se samozřejmě zaměřují nejen na výzkumy spojené s rozvojem IVF metod, ale také monitorují zdraví a vývoj dětí, které byly počaté pomocí asistované reprodukce. V dlouhodobém měřítku je velmi důležité tyto děti sledovat a průběžně hodnotit, zda se u nich vyskytují zdravotní rizika více než ve srovnání s dětmi počatými přirozenou cestou. 

Lékaři hodnotí především stav novorozenců hned po porodu, zaměřují se vrozené vady, problémy v růstu a vývoji, fyzické zdraví, neurologické výsledky, psychosociální vývoj, riziko rakoviny a genetických abnormalit. Zatím se neprokázalo, že by děti počaté umělou cestu vykazovaly větší procento zdravotních problémů a dalších onemocnění. Vzhledem k tomu, že dítě prochází od svého narození, přes dospívání až po dospělost bouřlivým vývojem, je potřeba vést studie o úspěšnosti a vlivu IVF dlouhodobě. První „dítě ze zkumavky“ se narodilo v roce 1978, a tak mají lékaři a výzkumníci k dispozici dostačující množství údajů a dat. 

Mýtus: Děti „ze zkumavky“ jsou častěji nemocné

Poměrně rozšířený názor, že děti počaté prostřednictvím umělého oplodnění, jsou častěji nemocné, neduživé nebo dokonce geneticky modifikované, jsou zcela mylné. Samozřejmě podobně jako u dětí, které byly počaty přirozenou cestou, se i u dětí počatých díky IVF mohou objevit nejrůznější nemoci, poruchy a genetické nebo vývojové vady. Nikdo ale zatím nepotvrdil, že by umělé oplodnění automaticky znamenalo riziko pro zdraví dítěte. 

Podle (prosím uvést jméno lékaře z Gynem, nechat ho případně tvrzení upravit a dát jako citaci) MUDr. XYZ se před započetím každý neplodný pár (respektive dárkyně vajíček a dárci spermií) testují na možnost přenosu genetického onemocnění a genetickou zátěž. V rámci IVF cyklu se pak provádí takzvané preimplementační genetické testování (PGT), jehož cílem je zjistit, jestli je embryo zdravé. V případě, že ne, vybere se pro transfer embryo, které genetickou zátěž nenese, a teprve to je zavedeno do dělohy matky. Díky tomu se dá v podstatě genetickým vadám u dětí narozených z umělého oplodnění velmi úspěšně předcházet.

Mýty o menstruaci, psychice a věku

Řada mylný nebo nepravdivých informací se ohledně faktorů ovlivňujících početí objevuje v nejrůznějších diskusních fórech, chatech a internetových stránkách o početí, těhotenství a porodu. Pokud se podíváme na věk ženy, lékaři se shodují v tom, že ženské tělo je na vrcholu svých reprodukčních sil zhruba mezi 20 až 25 rokem. To ale neznamená, že by žena nemohla otěhotnět i ve vyšším věku. Zvyšující se věk prvorodiček v porodnicích svědčí o opaku. Dalším důkazem může být také to, že v roce 2022 se posunula horní hranice pro možnost umělého oplodnění na 40 let. Otěhotnět je tedy možné v průběhu mnohaletého časového období v životě ženy. A jakkoli lékaři doporučují neodkládat pokusy o početí na pozdější dobu, neznamená, že to není možné.

Řada žen se také setká se situací, kdy mají normální a pravidelný menstruační cyklus, vše vypadá v naprostém pořádku, ale přesto se jim nedaří otěhotnět. Menstruace totiž ale ještě automaticky neznamená ovulaci. Jedná se o jev, který se odborně nazývá anovulace. Jakkoli žena pravidelně krvácí a připadá si zdravotně v pořádku, při anovulaci nedochází k uvolnění vajíčka. Tím pádem je možnost otěhotnění nulová. Případnou anovulaci může žena zjistit sama doma prostřednictvím ovulačních testů dostupných v lékárně nebo při prohlídce u gynekologa. Nejčastější příčinou toho, že nedochází u žen k ovulaci, jsou hormonální onemocnění, syndrom polycystictých ovarií mnohdy také vysoká hladina stresových hormonů. Anovulace se řeší prostřednictvím hormonální léčby. 

Výše zmiňovaná zvýšená hladina stresových hormonů může také mít vliv na plodnost. V případě, že se vám nedaří otěhotnět přirozenou cestou, lékaři i terapeuti doporučují zbytečně se nestresovat, příliš netlačit lidově řečeno na pilu a nepodřizovat celý svůj každodenní život snahám o početí. To se v mnoha případech mnohem snadněji řekne, než udělá. Jakkoli stres, psychická zátěž nebo tlak okolí nevytvářejí optimální podmínky pro početí, stres jako příčina neplodnosti nebyl nikdy definován.

Mýtus: Hormonální stimulace zatěžuje organismus

I přestože umělé oplodnění podstupuje stále více párů, asistovaná reprodukce je stále do určité míry tabu. Ženy i muži mívají často pocit, že by neplodnost mohla být vnímána jako jejich osobní selhání, i když se jedná o onemocnění jako kterékoli jiné. Možná i právě proto je diskuze o IVF v širší společnosti nepovažována za vhodné téma k diskusi. Kvůli tomu panuje kolem umělého oplodnění a průběhu IVF cyklů řada mylných představ.

Jednou z nejčastějších je fáma, že hormonální stimulace je pro organismus náročná a že se jedná o bolestivou proceduru. Hormonální stimulace v rámci jednoho IVF cyklu trvá maximálně dva týdny a hladiny hormonů se zvýší mnohem méně než při těhotenství, při kterém žena zažívá doslova hormonální bouři. Dopad hormonální stimulace na zdraví je tedy skutečně minimální.

Ani strach z bolestivé procedury není opodstatněný. V současnosti už se hormony nepodávají velkou injekcí do svalu, což může způsobovat bolest nebo minimálně nepříjemné pocity. Během hormonální stimulace si žena aplikuje předepsané preparáty sama, tenkou jehličkou těsně pod kůži. Tento postup je v podstatě podobný jako u diabetiků, kteří používají pro aplikaci inzulinu speciální pera s jehličkou. V případě, že máte z injekcí opravdu velký strach, vždy je vám k dispozici zdravotník, který vám s podáním dávky hormonů pomůže. Stačí se obrátit na svého gynekologa nebo lékaře, který vás má v péči v rámci IVF léčby. 

Zdroje:

Bergh C, Wennerholm UB. Long-term health of children conceived after assisted reproductive technology. Ups J Med Sci. 2020 May;125(2):152-157. doi: 10.1080/03009734.2020.1729904. Epub 2020 Feb 26. PMID: 32101068; PMCID: PMC7721037.

https://ufhealth.org/anovulation