Samovolný potrat – hrozba raného těhotenství

Vytoužené dvě čárky na těhotenském testu, bezproblémové těhotenství a narození zdravého miminka, to vše se dá považovat za malý zázrak. Zvláště v době, kdy má téměř čtvrtina párů problémy s početím přirozenou cestou a léčí se s neplodností. Bez ohledu na to, zda došlo k otěhotnění standardním způsobem nebo za pomoci umělého oplodnění, v téměř 20 % případů hrozí riziko samovolného potratu. Ke spontánním potratům dochází nejčastěji v prvním trimestru těhotenství a příčiny jsou různé. Může jít o chromozomální vady, imunologické a hormonální důvody, infekci i okolní vlivy a životní styl. Jaké je tedy riziko samovolného potratu v jednotlivých trimestrech? 

Jak poznat samovolný potrat?

V úplně raných stádiích těhotenství (na počátku prvního trimestru) se samovolný potrat podobá menstruaci a v řadě situací žena ani nemusí zjistit, že byla těhotná. Z celkového množství spontánních potratů během celého těhotenství dojde k vypuzení embrya nebo plodu z těla v 80 % případů v prvním trimestru, přesněji do 13. týdne těhotenství. Mezi třináctým a devatenáctým týdnem těhotenství se pak možnost samovolného potratu snižuje na 1 % až 5 %. 

Ve vyšších stupních těhotenství provázejí samovolný potrat silné bolesti a křeče břicha a krvácení. Tyto symptomy jsou pro potrat typické, ale ne vždy musí znamenat ztrátu miminka. I v průběhu zdravého těhotenství se může objevit vaginální krvácení, které nic nesignalizuje. V každém případě by o něm měla žena informovat svého lékaře, aby ji vyšetřil a potvrdil, že je vše v pořádku. Žena může bohužel potratit i víckrát než jednou. V případě dvou potratů lékaři ještě hovoří o normě. 

Pokud se ale samovolné potraty opakují častěji, je potřeba začít hledat příčiny a podle nich navrhnout vhodnou léčbu. Páry, které o miminko přišly více než dvakrát, musí podstoupit podrobné laboratorní testy a genetické vyšetření, díky kterým lze zjistit, co potraty způsobuje. Více spontánních potratů totiž automaticky neznamená neplodnost nebo nemožnost pořídit si v budoucnu své vlastní dítě. Situaci je ale potřeba konzultovat s odborníky, kteří díky jednotlivým krokům v drtivé většině případů dokážou určit, co brání úspěšnému donošení miminka a jak daný problém řešit.

Příčin potratu je celá řada a často se jedná o vyšší věk rodiček nebo nezdravý životní styl. Dalšími důvody jsou genetická onemocnění a poruchy, nerovnováha pohlavních hormonů, poruchy imunitního systému a žláz s vnitřní sekrecí, infekční a hematologická onemocnění, vrozené vady a anomálie dělohy a mnoho dalších. Existují také případy, ve kterých nelze konkrétní problém diagnostikovat.

Co se děje po potratu?

Potrat je pro ženu náročný nejen po psychické stránce, ale také z fyzického hlediska. Tělo po potratu potřebuje speciální péči, která se v lecčems podobá klasickému šestinedělí po porodu. Je potřeba si dopřát dostatek odpočinku, relaxovat a vyváženě se stravovat, protože jak se říká, ve zdravém těle je zdravý duch. Pro ženu, která ztratila miminko a truchlí, je to možná slabá útěcha, ale zakládá se na pravdě. 

Tělo musí být silné, aby se dokázala začít hojit i duše. V týdnech po potratu žena potřebuje cítit podporu svého partnera a nejbližších, kteří ji pomohou nést její břímě. Kromě smutku, který je v takové životní situaci přirozený, zatěžují psychiku také hormonální změny a výkyvy, během kterých se tělo připravené na těhotenství vrací zpět do původního stavu. Každá žena, která samovolně potratila, by měla využít jakoukoli formu podpory, ať už se jedná o partnera, blízké, kamarádky, lékaře nebo speciálně vyškoleného terapeuta.

Jeden či více potratů ale ještě neznamená definitivní konec nadějí na vlastní rodinu. Řadě žen se podaří znovu otěhotnět krátce po něm, některé musejí mít více trpělivosti a další se musí spolehnout na pomoc lékařů a specialistů na asistovanou reprodukci. Zvláště po opakovaných samovolných potratech v raném těhotenství, které mohou být důsledkem genetických vad a abnormalit, je potřeba, aby pár navštívil odborníka a případně podstoupil doporučenou léčbu. V rámci léčby neplodnosti existuje řada řešení a speciálních laboratorních metod, které usnadňují nejen početí ale také zdárné donošení a porod miminka.

Samovolné potraty po IVF

Mezi páry, kterým se nedaří otěhotnět přirozenou cestou a vyhledají léčbu neplodnosti, často koluje mýtus, že u umělého oplodnění je vyšší riziko samovolného potratu v raném těhotenství. To ale není tak úplně pravda. Po otěhotnění přirozenou cestou hrozí také riziko spontánního potratu v prvních týdnech těhotenství. U IVF metod je počet potratů vyšší, protože umělé oplodnění podstupují páry ve vyšším věku nebo s nejrůznějšími onemocněními či genetickou zátěží, které ztěžují úspěšné uhnízdění a růst embrya.

Navíc po IVF cyklu je těhotenství velmi pečlivě sledováno a diagnostikováno a je tak možné riziku samovolného potratu předcházet. V rámci umělého oplodnění lze využít řady laboratorních metod, které podporují úspěšné spojení vajíčka se spermií i uchycení embrya na děložní sliznici. Jedná se například o EmbryoGlue, EmbryoGen, endometrial scratching, asistovaný hatching, prodlouženou kultivaci embryí, permanentní monitoring embryí a řadu dalších, které zvyšují šanci na úspěch.