Co se děje s plodností, když hormony ztratí rovnováhu?

Hormony FSH, LH, estrogen a progesteron tvoří základní osu, která řídí menstruační cyklus i samotnou plodnost. Jakmile se jejich hladiny vychýlí z rovnováhy, může to výrazně ovlivnit šance na otěhotnění.

První povel z mozku: Folikulostimulační hormon (FSH)

Celý cyklus nezačíná ve vaječnících, ale je řízen mozkem. Ten produkuje folikulostimulační hormon (FSH), který na začátku cyklu dává vaječníkům pokyn, aby začaly stimulovat růst skupiny folikulů – malých váčků, z nichž každý ukrývá jedno vajíčko. Jak folikuly rostou, samy začnou produkovat estrogen.

Pokud je produkce FSH narušena, například je příliš nízká, vaječníky nedostanou dostatečný signál k růstu folikulů. Naopak příliš vysoká hladina FSH hned na začátku cyklu může signalizovat něco jiného: mozek musí vynaložit velké úsilí (vysokou dávku hormonu), aby přiměl vaječníky k odpovědi. Často to souvisí se snižující se ovariální rezervou, tedy klesající zásobou vajíček.

 

 

Spouštěč ovulace: Luteinizační hormon (LH hormon)

Jakmile je vajíčko v jednom (dominantním) folikulu zralé, přichází na řadu druhý povel z mozku. Jde o prudký vzestup LH (luteinizačního hormonu). Tento náhlý vrchol, známý jako „LH peak“, funguje jako klíčový spouštěč ovulace. Způsobí, že dominantní folikul praskne a uvolní zralé vajíčko do vejcovodu, kde je připraveno k oplodnění. Pokud k tomuto vrcholu LH nedojde, vajíčko se neuvolní, i když bylo zralé.

Klíčové hormony vaječníků: Estrogen a progesteron

Zatímco FSH a LH udávají povely z mozku, estrogen a progesteron jsou hlavními hormony produkovanými přímo ve vaječnících. Právě jejich souhra je pro úspěšné otěhotnění a udržení těhotenství zásadní.

  • Estrogen: Tento hormon, produkovaný rostoucími folikuly, má v první polovině cyklu především za úkol připravit děložní sliznici (endometrium). Podporuje její růst tak, aby byla dostatečně vysoká, měkká, prokrvená a připravená přijmout embryo.
     

  • Progesteron: Po ovulaci přebírá hlavní roli progesteron. Začne ho produkovat takzvané žluté tělísko (corpus luteum). Tato dočasná žláza se ve vaječníku vytvoří ze zbytku prasklého folikulu – tedy z váčku, ze kterého se právě uvolnilo vajíčko. Úkolem progesteronu je sliznici strukturálně proměnit a udržet. Zastaví její další růst, „zpevní“ ji, podpoří její další prokrvení a zajistí dostatek živin pro případné uhnízděné embryo.

Nedostatek progesteronu: příznaky a dopady na cyklus

Pokud žluté tělísko neprodukuje dostatek progesteronu nebo ho uvolňuje příliš krátce, označuje se tento stav jako luteální insuficience. Typickým příznakem nedostatku progesteronu může být několikadenní špinění před očekávaným termínem menstruace – tělo nemá k dispozici dostatek hormonu, aby sliznici udrželo kompaktní, a ta se začíná předčasně rozpadat.

Dalším častým projevem je zkracování cyklu, konkrétně jeho druhé poloviny (luteální fáze). Za jasně krátkou luteální fázi se obvykle považuje doba od ovulace do začátku menstruace kratší než 10 dní. I kdyby k oplodnění vajíčka došlo, embryo nemá dostatek času, aby se stihlo pevně uhnízdit, než se sliznice začne odlučovat.

Jakou roli hraje progesteron na udržení těhotenství?

Role progesteronu na udržení těhotenství je v prvních týdnech naprosto zásadní. Pokud hormon chybí nebo je ho výrazný nedostatek, tělo nedokáže optimálně udržet těhotenství, i když k oplodnění došlo. Nedostatečná hladina progesteronu může být jedním z faktorů, které přispívají k velmi raným potratům, zejména pokud se problém opakovaně vrací.

Klíčový úkol HCG (lidského choriogonadotropinu)

Jakmile se embryo úspěšně a včas uhnízdí v připravené sliznici, začne samo produkovat právě HCG. Jde o hormon, který zachycují těhotenské testy v moči nebo krvi.

HCG má v raném těhotenství jeden klíčový úkol – udržet funkci žlutého tělíska. Funguje jako signál, který žlutému tělísku dává pokyn, aby pokračovalo v produkci progesteronu a nezaniklo, jak by se jinak stalo před začátkem menstruace. Díky tomuto signálu HCG zůstává žluté tělísko aktivní a jeho produkce progesteronu dál udržuje děložní sliznici silnou a prokrvenou. Tato podpora je zásadní pro ochranu a výživu vyvíjejícího se embrya. Role HCG je nezbytná přibližně do 10.–12. týdne těhotenství, kdy produkci progesteronu postupně přebírá placenta.

Další časté příčiny hormonálních poruch

Hormonální nerovnováha se netýká pouze estrogenu a progesteronu. Často jde o důsledek jiného zdravotního problému, který citlivý systém naruší.

  • Syndrom polycystických ovarií (PCOS): Mezi nejčastější příčiny patří syndrom polycystických ovarií. Ve vaječnících dozrává mnoho folikulů, ale žádný nedospěje k ovulaci. PCOS bývá často spojen s nadbytkem mužských hormonů a inzulinovou rezistencí, což významně narušuje signály FSH a LH a přináší nepravidelné nebo chybějící ovulace.
     

  • Poruchy štítné žlázy: Velmi častým faktorem jsou také poruchy štítné žlázy, která ovlivňuje metabolismus celého těla, včetně vaječníků. Jak snížená (hypotyreóza), tak zvýšená funkce (hypertyreóza) mohou bránit ovulaci nebo vést k nedostatečné produkci progesteronu.
     

  • Stres a životní styl: Výrazný vliv má i dlouhodobý stres. Zvyšuje hladinu stresového hormonu kortizolu, který v mozku blokuje signály pro FSH a LH. Organismus vnímá dlouhodobě stresové období jako nevhodný čas pro reprodukci a může ovulaci „vypnout“. Podobně působí i výrazná změna tělesné hmotnosti (podvýživa i obezita) nebo extrémní fyzická zátěž.

Diagnostika hormonálních poruch a vyhledání pomoci

Výrazné změny v pravidelnosti, síle nebo délce cyklu představují signál, který je vhodné nepodceňovat.

Základním krokem je vždy podrobná diagnostika. Prvním vyšetřením bývá hormonální profil – jednoduchý odběr krve. Ten se obvykle provádí ve specifických fázích cyklu, aby poskytl kompletní obrázek:

  • Začátek cyklu (2.–4. den): Zjišťují se základní hladiny FSH, LH a estrogenů. Součástí bývá také vyšetření hormonů štítné žlázy (TSH) a prolaktinu.
     

  • Poovulační fáze (cca 21. den): Pro potvrzení proběhlé ovulace a sledování dostatečné produkce progesteronu se provádí odběr přibližně 7 dní po předpokládané ovulaci.

Podle výsledků lze cíleně upravit léčbu – ať už hormonální podporou luteální fáze, léčbou štítné žlázy, úpravou hmotnosti, nebo komplexní léčbou PCOS. Včasná diagnostika a cílená léčba pomáhají obnovit hormonální rovnováhu a mohou výrazně zvýšit šanci na spontánní otěhotnění i úspěšné donošení těhotenství.

Zdroje: