Co je vizualizace dělícího vřeténka (spindle) a jak může pomoci k úspěšnému otěhotnění?
Co je dělící vřeténko a proč na něm tolik záleží?
Dělící vřeténko (anglicky spindle), odborně zvané mitotické, je mikroskopická struktura z vláken bílkoviny tubulin. U vajíčka (oocytu) se vytváří během jeho zrání a má zásadní úkol – správně rozdělit chromozomy, tedy genetickou informaci, kterou si embryo ponese dál.
Pokud se vřeténko vytvoří pozdě nebo se nevyvine správně, může dojít k chybám v tomto rozdělení. A ty mohou ovlivnit nejen samotné oplodnění, ale i kvalitu vzniklého embrya. Možnost sledovat stav vřeténka v reálném čase proto hraje důležitou roli při rozhodování o tom, kdy je vhodné vajíčko oplodnit.
Oocyt a jeho zralost: proč nestačí jen pólové tělísko?
V běžné IVF praxi se zralost oocytu posuzuje podle přítomnosti tzv. pólového tělíska – malé buňky, která ukazuje, že vajíčko prošlo určitou fází zrání. Jenže samotná přítomnost tělíska ještě neznamená, že je vajíčko plně připravené na oplodnění. Dělící vřeténko může být v tu chvíli stále ve vývoji nebo nestabilní.
Načasování ICSI (intracytoplazmatické injekce spermie) je v tomto ohledu zásadní. Pokud k oplodnění dojde příliš brzy, může být genetická výbava vajíčka narušená. Přímá vizualizace vřeténka proto pomáhá najít přesný okamžik, kdy je vajíčko na ICSI nejlépe připravené.
Vizualizace spindle: Jak funguje polarizační mikroskopie?
K tomuto vyšetření se používá polarizační mikroskop – přístroj, který dokáže zobrazit dělící vřeténko uvnitř vajíčka bez jakéhokoli zásahu do jeho struktury. Funguje na principu polarizovaného světla, tedy světla, které kmitá jen v jedné rovině. Když toto světlo prochází mikrotubuly (tenkými vlákny tvořícími vřeténko, které pomáhají správně rozdělit genetickou informaci), dochází ke změnám, jež umožňují vřeténko zachytit.
Díky tomu může embryolog přesně určit, zda je vřeténko přítomné, kde se nachází a v jakém je stavu. Oplodnění pak může naplánovat na chvíli, kdy je vajíčko skutečně připravené – a zároveň se předejde jeho poškození při samotném provedení ICSI.
Pro koho je metoda vizualizace dělícího vřeténka přínosná?
Metoda spindle se doporučuje především ženám, u nichž je k dispozici menší počet oocytů nebo už v minulosti podstoupily neúspěšné IVF cykly. Význam má i při horší kvalitě vajíček nebo u žen nad 35 let, kdy se kvalita oocytů přirozeně snižuje. Může být přínosná i při opakovaných potratech.
Co všechno může embryolog zjistit při kontrole vřeténka?
Polarizační mikroskopie embryologům neslouží jen k načasování oplodnění. Umožňuje také odhalit jemné odchylky, které by pouhým okem zůstaly skryté – například neobvyklý tvar vřeténka, jeho pomalý vývoj nebo nepravidelnosti ve struktuře.
U výraznějších abnormalit může být na místě doplnění léčby o preimplantační genetické testování (PGT), které pomáhá vybrat embrya s nejvyšší šancí na zdravý vývoj.
Průběh IVF s vizualizací dělícího vřeténka
Z pohledu pacientky se postup nijak zásadně neliší. Po hormonální stimulaci následuje odběr vajíček. Každý získaný oocyt poté embryolog vyhodnotí pod polarizačním mikroskopem a sleduje stav dělícího vřeténka. Jakmile je vřeténko ve správné fázi, provede se oplodnění metodou ICSI.
Dále probíhá standardní kultivace embryí v laboratorních podmínkách a v případě příznivého vývoje jejich přenos do dělohy. Samotná vizualizace vřeténka pacientku nijak nezatěžuje, přesto může zásadně ovlivnit úspěšnost celého procesu.
Další krok k úspěchu
Díky metodě vizualizace dělícího vřeténka mohou embryologové přistupovat k oplodnění ještě cíleněji a bezpečněji. Pro páry, které si přejí miminko, to znamená další krok k tomu, aby byl celý proces IVF co nejšetrnější – a především co nejúspěšnější.
Zdroje:
-
Montag M, Schimming T, Köster M, van der Ven H. Polarized light microscopy and spindle imaging: its importance in clinical embryology. Fertil Steril. 2008 Jan;89(1):255–60. Dostupné z: https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S0015028207012472
-
Rienzi L, Ubaldi F, Martinez F, et al. Spindle imaging: a marker for embryo development and implantation. Fertil Steril. 2008 Jan;89(1):378–83. Dostupné z: https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/17727849/